Doba císařská
Císařství (27 př.n.l. - 476 n.l.)
Senát udělil Octavianovi jméno Augustus, pod kterým ho známe jako prvního římského císaře. Augustus (27 př.n.l. - 14 n.l.) pak říši převedl od republiky k dědičnému císařství. Za císařů dosáhlo impérium největšího územního rozsahu, ale s rostoucím územím bylo obtížné ho bránit, útok pomalu vystřídala obrana, říše se začala otřásat ve vnitřních problémech, útoky zvenčí sílily a mocná říše slábla. Za císaře Konstantina (306 - 337) se z pohanské říše stala křesťanská. Nové náboženství pomohlo sice na několik desítek let stmelit rozpadající se říši, ale pod tlakem nepřátelských barbarů se muselo impérium rozdělit na západní a východní (395). Východní část zůstala v bezpečí, ale západní postupně dobyli při tzv. stěhování národů barbaři, kteří nakonec svrhli i posledního západořímského císaře (476). Tak skončila existence antické říše římské.
Byzanc a nový Řím
Po pádu západní říše zůstala ještě východní, které se dokonce podařilo za císaře Justiniána (527 - 565) dobýt některé západní oblasti, ale už nikdy nezískala takovou moc, jakou měla v antice. Pod útoky svých sousedů se neustále zmenšovala, až bylo v roce 1453 dobyto její hlavní město Konstantinopol (dnešní Istanbul). Západořímskou říši tak přežila skoro o tisíc let. Odkaz starých Římanů však nezahynul, neboť spousta věcí co nám dnes připadá jako samozřejmost dali světu právě oni, ať už jde o veřejné lázně, stánky rychlého občerstvení, právní řád atd. Římský jazyk - latina je dodnes úředním jazykem římskokatolické církve a státu Vatikán. V dějinách najdeme i příklady, kdy se různí vládci pokoušeli obnovit slávu Říma (Karel Veliký, Otoni, Napoleon), ale žádnému z nich se to v takovém rozsahu nepovedlo.